Vítejte v mém světě.

I když je šílený, neměnila bych.

Je vám kolem pětačtyřiceti, vašim dětem přesně tolik, aby se ze skvělých parťáků, kteří s vámi jezdili na výlety, hráli deskové hry a povídali si s vámi zachumlaní do peřin večer před spaním, staly prazvláštní bytosti, které na vás nepromluví ani slovo a v každém jejich pohledu čtete informaci, že jste prostě trapná.

Každé další ráno při pohledu do zrcadla nevíte, jestli se máte hned rozplakat, nebo ještě chvíli zadržet slzy, abyste mohla nanést spoustu šminek, které ale stejně nepomáhají. Máte ještě v živé paměti dobu, kdy vaše oblečení mělo co nejvíce odhalovat, a najednou, ze dne na den, jste si začala kupovat roláky a dlouhé, přes břicho a boky volné šaty, které mají jediný cíl, vše zahalit?

Zjistila jste, že už přes dvacet let děláte práci, která vás možná kdysi bavila a naplňovala, protože byla plná skvělých večírků s kolegy a pokeců při kávě s kolegyněmi, ale ta doba je dávno pryč? Teď je to jen rutina bez špetky nadšení a večírky a káva jsou pro kolegyně o generaci mladší?

Prostudovala jste online i offline materiály na work-life balance, hygge, lykke a lagom a aplikovala je na vlastní rodině? Zřejmě jsme na tom podobně. Čím více toho vím, tuším, že žádná z těch zaručených metod, jak si udělat život krásný, naplněný, bezproblémový a ve věčném flow, nefunguje.

Netruchlete a neházejte ještě flintu, děti ani ideály do žita. Není všem dnům ani pokusům o spokojený život konec. Jedno neotřelé řešení existuje. A zatím ani není moc zprofanované. Vyzkoušela jsem ho pro sebe i pro vás. Pořiďte si slepice a rázem bude váš život plný ranních a večerních rozcviček, kvalitního jídla bohatého na bílkoviny, vzrušení, nečekaných situací, kotrmelců, klovanců a peprných nadávek (hlavně umět ty emoce uvolnit) směrem ke zvířecí i lidské říši. A hlavně, budete si mít s kým povídat.

S humorem a nadhledem je svět přívětivější, a i ta spokojenost časem prostoupí váš život, jako prostoupila ten můj. Knížka přináší veselé příběhy o všem, co vás potká, pokud jste nikdy v životě neviděla slepici, absolutně nic o nich nevíte, jste typicky městský typ a máte pocit, že když vyrazíte do světa bez nalakovaných nehtů, bude to větší tragédie než globální oteplování nebo úhyn velryb. A najednou jich doma máte pět (slepic, nikoliv velryb) a jejich potřeby, návyky a chování naprosto neodpovídají ničemu, co se píše v příručkách.

Vítejte v mém světě. I když je šílený, neměnila bych. A co vy?!

Zkusíte taky na chvíli NEBÝT SLEPÝ.CE?